Počítačové hry – mohou být i něčím přínosné?

Pro mnohé rodiče je svět počítačových her neuchopitelný. Vědí, že existuje, ale nemají vůbec tušení, co s tím. Nerozumí hrám a už vůbec nechápou, co je na hrách pro děti tak přitažlivé, a tedy se ani nezajímají, co děti hrají.

Rodiče si pod počítačovými hrami většinou dokáží představit pouze střílečky nebo plošinovky, takže přínos tohoto virtuálního světa nevidí žádný. Jestliže se jejich děti ke hrám dostanou a hry je zaujmou (nesetkal jsem se zatím s žádným dítětem, které by hry nezaujaly), potom mají tito rodičové docela velký problém. Proč? Protože se aktivně nepodílejí na směrování ke hrám přínosným a tedy neinvestují čas do odstínění her, které děti nerozvíjí, anebo dokonce narušují psychiku.

Tento svět by rodiče neměli ignorovat, ale aktivně se o něj zajímat. Jedině tak lze předejít tomu, že děti začnou trávit na počítači čas hrami bez přínosu, nebo dokonce s hrami nebezpečnými.

O hrách nelze prohlásit, zda jsou obecně přínosné nebo obecně škodlivé. Je to trochu jako s elektřinou. Elektřina se dá využívat k užitku, ale také vás může zabít. Záleží jen, jak zodpovědně se k tomu postavíte. A mnozí již tušíte, že od světa her nelze děti zcela izolovat (podobně jako nemůžeme žít bez elektřiny).

Kolik času mohou děti trávit u počítače?

Pro děti je důležitý dostatek pohybu. Sezení u počítače může být přínosné pouze pro rozvoj myšlení, ale tělo se tím nijak netrénuje; buď jenom relaxuje nebo vyloženě strádá. Na to je zapotřebí myslet.

Vzhledem k tomu, že ve stávajícím pomateném vzdělávacím systému děti musí většinu času sedět vzorně a nehybně v lavicích (místo aby byly v pohybu při řešení rozmanitých úkolů převážně fyzického charakteru), tak mnoho času na počítač nezbývá. Můj subjektivní odhad jsou maximálně tři hodiny denně. Záleží i na věku. Starší děti mohou u počítače sedět i déle a sice pokud se paralelně věnují i nějakým sportům.

Nevznikají hraním závislosti?

Je zřejmé, že při hraní dochází k vytváření závislostí. Je to však příležitost k rozvoji emoční inteligence. Jestliže s dětmi diskutujete nad pocitovou stránkou hraní, a tedy mají-li možnost začít s nadhledem sledovat své vlastní emoce, pomáhá se tím utvářet odlonost vůči závislostem obecně. Je však nutné zakomponovat do toho ještě časové rámce, ve kterých je počítač povolen a za jakých podmínek (například splněné domácí úkoly).
 

Jaké hry mohou být přínosné a čím?

Uvedu konkrétní příklady. Herní svět je rozmanitý a i když převažují nesmyslné střílečky, naleznete spoustu her, kde je nulové násilí a přesto jsou pro děti zajímavé.

Jako první uvádím House Flipper. Jde o simulátor, ve kterém nakupujete domy a provádíte kompletní renovace. Po opravě, vymalování a vybavení domu, jej prodáte v aukci a jdete koupit další. Hra je prokreslena až do takových detailů, že montujete například jednotlivé součásti sprchového koutu nebo vany. Děti si trénují trpělivost. Učí se nejen vnímat, co je práce a proč je jí zapotřebí, ale hlavně mají možnost si práci vyzkoušet (alespoň po mentální stránce). Vyštukovat díry ve stěnách a stěny následně vymalovat dá zabrat a je k tomu zapotřebí hodně soustředěnosti. Některé děti s tím zpočátku bojují. Nedokáží soustředěnost udržet. Chtějí však vidět, jak se prostředí jejich přičiněním změní. Líbí se jim to a snaží se. Dokonce i čtyřleté děti se bez problému naučí hru ovládat, i když ještě ani neumí číst.

Koncept práce, odměn a přetváření prostředí, lze zajímavě přiblížit například také díky hře Farm Together. Pěstujete rozmanité plodiny a chováte různá zviřátka. Postupně rostete a časem si můžete zakoupit i dům (nebo více domů) a vybavení do domu. Také si můžete najímat brigádníky a těm platíte a oni pro vás pracují – sklízejí plodiny a starají se o zvířata. Naučíte se i trochu vnímat, jak jsou jednotlivé oblasti provázané. Například si uvědomíte, že květiny můžete nejen sklidit, ale je dobré je i prodat na tržišti a získat tím prostředky pro další zábavu. Objevíte, že z mléka lze vyrobit sýr a ten použít při vaření. Ovoce lze lisovat a vyrobit z něj marmeládu, která se potom také dát využít v kuchyni. Přijdete na to, že když si rychle vybavíte domeček různým nábytkem a cetkami, nezbydou vám peníze na zaplacení brigádníků. Zkrátka se musíte naučit trochu hospodařit, jinak máte problémy. A to vše probíhá jen formou hry, bez pouček a návodů. Obrazovku lze rozdělit a máte-li gamepady, může hrát celá rodina na jednom monitoru. Dá se při tom užít hodně zábavy.

Většina kluků má ráda auta. Je sice pravda, že nejraději by je jenom řídili, a tedy zábavné by jim mohly připadat jen závodní hry, ale když jim šikovně podstrčíte Car Mechanics Simulator, možná je od hloupého závodění (které nemá jakýkoliv přínos pro rozvoj dítěte) odvedete.
V Car Mechanics Simulator máte autoopravnu a sice velmi detailně propracovanou. Přijímáte zakázky a opravujete všechny možné poruchy vozů. Na první pohled to vypadá sice velmi složitě, protože realističnost propracování je blízká skutečným opravám, ale i šestileté díte se naučí auto rychle  rozebrat (a mnohdy i objednat náhradní díly a vše smontovat dohromady).

Vyzkoušel jsem ještě několik dalších simulátorů, např. Farming Simulator, Demolish & Build, Construction Simulator, Cooking Simulator a mám z toho pocit, že tudy cesta vede. Děti to baví tak akorát. Vyhledávají výzvy, ale nemají potřebu trávit těmito hrami celý den.
Nemůžete je odstavit k počítači a doufat, že samy na všechno přijdou. Je lepší trochu je vést a pomáhat, když si neví rady.
Nemáte záruku, že tvůrčím simulátorům přijdou na chuť (a tedy že budou o to méně času trávit hraním bezduchých stříleček), ale za pokus to stojí. Možnosti simulátorů jsou totiž neomezené a pozvolna se objevují nové a nové. Dokáži si představit simulace v jakékoliv oblasti, třeba i lékařské, právnické a jiné, zatím těžko představitelné.

Hry jsou také skvělou příležitostí k výuce angličtiny. Aby byl čas trávený hraním co nejpřínosnější, komunikuji s dětmi anglicky. Když používáte cizí jazyk názorným (tj. živým) způsobem, děti snadno z kontextu pochopí význam slov. Nemusíte je trápit gramatikou, biflováním slovíček a podobnými nesmysly. Učí se přirozeně, jako by se jednalo o jejich druhý rodný jazyk.

Hry a násilí

Vyzkoušel jsem také násilné hry a chtěl bych zde před tímto typem zábavy varovat. Autoři her mají snahu o stále vyšší a vyšší realističnost. Když srovnám střílečky před dvaceti lety a střílečky jaké jsou dnes, tak mám pocit, že tenkrát šlo hlavně o zábavu, dnes o vytváření závislostí s co nejvěrnějším prokreslením reality. Zábavné pro hráče jsou, ale jedná se u řady titulů o zábavu dosti pokleslou.

Několikrát jsem přibližně před dvaceti lety sledoval, jak se mladí dobře bavili, když svezli počítače, propojili je přes síťovky a pařili třeba Duke Nukem 3D, Unreal a podobné od reality na hony vzdálené hry. Byla v tom především radost ze společných zážitků, z volného blbnutí ve virtuálním světě. (Podobné akce se děly třeba jen jednou za čtvrt roku. Převážet počítače nebylo moc pohodlné.)

Stisknout spoušť a vystřelit na symbolickou figurku šlo bez problému. Nestříleli jste na člověka, ale na avatara a sice jen málo podobného skutečnému člověku. Neměl jsem však problém třeba ani s první verzí Call of Duty, kde bojujete na straně spojenců proti nacistickému Německu (simulace invaze v Normandii byla opravdu nezapomenutelná). V této hře byla již sice docela vysoká realističnost, ale aspoň jste bojovali na správné straně. Šlo o to vyhrát nad zlem. Jiná cesta, než násilná, už po ovládnutí Německa Hitlerem ani nebyla možná. Mladí si vyzkoušeli, co je to válka, adrenalin ve válečné vřavě a pocity vítězství nad nacismem. Vnoření do hry je silné. Snadno se vám rozbuší srdce. Emoce jsou reálné!

Dnes je každopádně hraní akčních simulátorů poněkud sporné. Nedávno byla na omezenou dobu zdarma ke stažení jedna z posledních verzí hry Grand Theft Auto (v GTA budujete kariéru násilného zločince). Hru jsem nainstaloval a spustil. Musím však říci, že to nešlo hrát. Nešlo střílet po lidech. Realističnost byla příliš vysoká. Z této brutální hry mám velmi ošklivý pocit, že jde o simulátor pro trénink budoucích zločinců. Přitom je GTA a podobné destruktivní hry mnohem vyhledávanější, než hry tvořivé.

Závěr

Zkuste prosím odvádět pozornost dětí od násilných negativních her ke hrám tvořivým, kde se nevyskytuje násilí, nebo jinak přesměrovat jejich pozornost a sice nejlépe ještě dlouho před tím, než k destrukčním hrám přičichnou. Účinnou prevencí není vzít jim počítač, ale nahlížet průběžně do jejich světa a směrovat je volně k věcem, které mohou být pro ně přínosné.